Koberce stále patří k podlahovým krytinám, které úspěšně konkurují i těm nejmodernějším řešením. Velkému úspěchu se těší kamenná či keramická dlažba a vinylová či plovoucí podlaha, ale nic z toho nedokáže zajistit to, co právě koberec. Chcete-li se „náhodou“ na plovoucí podlahu nebo dlažbu posadit, a dopřát si tu například skládání kostiček puzzle, po chvíli si budete muset donést alespoň polštářek a obléknout huňaté ponožky, protože vás prostě bude tlačit zadek a hrana nártu chodidel.
Není nad to dopřát si pohodlí i na podlaze a procházet se tu bosky den co den, aniž by něco tlačilo a studilo. Přirozená je právě chůze naboso a kde jinde, než doma, si ji užít, když už celý den chodíme v botách, a neumožníme svým nohám také větší úlevu a přirozený pohyb.
Bosonohá chůze, případně chůze v ponožkách či silonových punčochách po povrchu koberce však vyžaduje jistou daň, a s tou se v některých domácnostech nepočítá. Jde tu totiž o to, že koberec je tkanina, je to vlastně textilie, podobně, jako vaše zmíněné ponožky. Jestliže se po koberci budeme promenádovat bosí, anebo se tu projdeme v propocených ponožkách, část potu ulpí mezi kobercovými vlákny. Pot je ale lepkavý a na vlákna se přilepí jako lepidlo. Pot je ale zdrojem potravy pro bakterie, a co se stane, jestliže si na něm začnou pochutnávat? Projeví se to výrazným zápachem.
Ačkoli se vám může zdát, že váš koberec je čistý, že jej pravidelně vysáváte vysavačem, a že na něj dosud neukápla ani kapka kečupu či hořčice, vaše bosá chodidla se postarají o to, že je koberec začne připomínat svou typickou „chodidlovou vůní“. Můžete se pak snažit vysávat koberec třeba obden, ale to vám nepomůže, protože sací podtlak nemá takovou razanci, že by nasál veškeré nečistoty, tedy i přilepený lidský pot z chodidel. Bude na to zapotřebí nasadit čisticí stroj na hloubkové čištění koberců.