V životě se nejednou neobejdeme bez cizí pomoci. Nejednou na něco sami nestačíme, a potom nezbývá jiná možnost, než si koupit to, co sami nemáme a bez čeho bychom se neobešli, od někoho, kdo nám to nabízí a sám to postrádat může. A pokud už se tak děje, pokud chceme od někoho jiného něco dostat, musíme počítat s tím, že mu za to budeme muset zaplatit. A že tedy musíme někde sehnat peníze.
Takové finanční prostředky si vesměs pořizujeme tak, že si je vyděláme svou prací. Seženeme si nějaké zaměstnání a tam nám za odvedenou práci dají výplatu, jež se dá využít k nakupování čehokoliv od kohokoliv.
Výplata se tedy zdá být něčím náramně důležitým. A také tomu tak je. Bez peněz se nedá žít, a proto si musíme zmíněný přísun peněz zajistit. Dohodnout se se zaměstnavatelem na naší odměně za práci, která by měla stačit na uspokojování všech našich potřeb.
Obvykle se tak děje. Ale i když se někdo se svým zaměstnavatelem jednoznačně dohodne, nemusí to dopadnout k jeho plné spokojenosti. A to tehdy, když člověk nezná dokonale terminologii a nepostřehne třeba to, že se mu tu už od počátku nabízí hrubá, a nikoliv čistá mzda.
Mohlo by to vypadat jako slovíčkaření, ale ve skutečnosti to zase až tak bezvýznamný rozdíl není. Jak totiž komukoliv snadno dokáže při zjišťování údaje zvaného čistá mzda výpočet, jde tu o znatelně méně peněz než v případě hrubé mzdy, tedy toho, co zaměstnavatel obvykle zaměstnanci nabízí. A ten, kdo o tomto rozdílu neví nebo ho podcení, může být ve výplatním termínu skutečně zklamán.
Zaměstnavatel totiž dá svému zaměstnanci hrubou mzdu, jenže z této je vzápětí odvedena daň z příjmu a také zdravotní a sociální pojištění, a to zásadně ovlivní to, kolik nakonec zbude na samotného zaměstnance. Který má nárok jenom na to, co zbyde, a pro kterého může být jenom chabou útěchou, že má někdy třeba nárok i na nějakou slevu ze zmíněné daně.
A proto bychom si měli mzdu včas přepočítat. Abychom věděli, na čem jsme.